Il drago di Santa Croce

penna a biro ed acrilico, canvas, 2015

Il dipinto rappresenta un dettaglio della esuberante decorazione barocca presente sulla facciata della basilica di Santa Croce (1549-1695) a Lecce. D'impianto rinascimentale, la basilica celebra la vittoria della cristianità, anche in relazione alla battaglia di Lepanto in cui i Turchi dell'impero ottomano furono definitivamente sconfitti.
La balconata centrale è sorretta da figure zoomorfe ed antropomorfe, con allusione alla vittoria della Croce sui miti e sulla superbia dei pagani: i telamoni umani rappresentano probabilmente i prigionieri turchi.
Il dragone, raffigurato nel dipinto, era l'emblema dei Boncompagni famiglia cui apparteneva il papa Gregorio XIII, ma la sua figura è ricorrente nelle cattedrali in quanto simboleggiante il fuoco e la potenza della natura. L'apposizione della "pietra angolare" nel terreno, alla fondazione delle cattedrali, rappresentava il rituale della sconfitta del drago, simboleggiante il male, la cui testa veniva bloccata nel terreno per incanalarne l'energia verso il cielo.

Obraz představuje detail bujné barokní dekorace nacházející se na průčelí baziliky Santa Croce (1549 – 1695) v Lecce. Renesanční instalace, bazilika oslavuje vítězství křesťanství také v souvislosti s bitvou u Lepanta, ve které byli Turci z Osmanské říše definitivně poraženi.
Centrální balkón je podpírán zoomorfními a antropomorfními figurami odkazujícími na vítězství Kříže nad mýty a pohanskou pýchou; lidští atlanti představují zřejmě turecké vězně.
Drak z obrazu byl vypodobněný v emblému rodiny Boncompagni, ze které pocházel papež Řehoř XIII., býval opakovaně umisťován do katedrál, jakožto symbol ohně a síly. Položení základního kamene katedrál představovalo jakýsi rituál porážky draka – symbolu zla, jehož hlava zůstala uvězněna v povrchu země tak, aby směřovala energii vzhůru k nebi.

Informazioni generali